Ara horský

Samec je celkově zelený, na spodní straně žlutější, celá hlava mimo nahé lícní oblasti modrá. Letky ruční a krovky ruční modré, letky loketní a krajní vnější křídelní krovky modré, lemované zeleně. Ocasní pera jsou modrá, spodní strana letek a ocasu špinavě žlutá. Nahá lícní oblast šedá, zobák šedočerný, horní čelist od špice a po stranách rohový, duhovka žlutá, běhák růžově masový.

Samice je stejně zbarvena jako samec.

Mláďata jsou matnějších barev,duhovku mají tmavou a běhák šedočerný.

Rozšíření: východní Peru, údolí řeky Huallaga od Loreto po Huánaco, podél řek Ucayali a Apurímae a také při řece Purús v západní Brazílii.

Život v přírodě

Během července a srpna v letech 1967-68 ve východním Peru byl pravidelně ara horský identifikován ve značném množství asi 300 m od řeky Curanja u Balty, Loreto. V roce 1971 v téže lokalitě zde zaslechli nebo pozorovali ary jen ojediněle, většinou v párech, po třech kusech ale nikdy ne ve větších skupinách. Na západním svahu údolí Apurímac a Ayacucho ve východním Peru se ary horské nikdy nepřipojily do velkých hejn arů malých. Ara horský se značně liší svým hlasem od ary marakány. Ara marakána ho má značně ostrý a hlasitý, zatímco ara horský značně měkčí a ve vyšší tónině.

Oblasti obývané arou horským jsou dosud jen částečně probádané, proto o jeho životě v jeho domovině není mnoho známo. Do divočiny, kde tento ara žije je všem zoologům a ornitologům znemožněn přístup, protože v období dešťů (od října do dubna) nejsou tyto oblasti přístupné. Panují tam extrémní teploty s téměř stoprocentní vlhkostí. Předpokládá se, že ara horský hnízdí v období dešťů jako ostatní druhy arů.

Ara horský bývá též nazýván ara šedolící.